Kontrola a revize detektorů a čidel CO
Oxid uhelnatý je značně jedovatý; jeho jedovatost je způsobena silnou afinitou k hemoglobinu (krevnímu barvivu), s nímž vytváří karboxyhemoglobin (COHb), čímž znemožňuje přenos kyslíku v podobě oxyhemoglobinu z plic do tkání. Vazba oxidu uhelnatého na hemoglobin je přibližně dvousetkrát silnější než kyslíku a proto jeho odstranění z krve trvá mnoho hodin až dní. Příznaky otravy se objevují již při přeměně 10 % hemoglobinu na karboxyhemoglobin. Toto je podstatou jednoho ze škodlivých vlivů kouření.
Detektory GIC40 a GIC40T jsou určeny pro detekci oxidu uhelnatého ve vnitřních prostorech jako jsou např. hromadné garáže, kotelny, technologické provozy apod. Detektory využívají pro měření koncentrace plynu žhavené polovodičové čidlo, jehož aktivní látka mění svou vodivost při přítomnosti CO. Signál z čidla je vyhodnocován v elektronice detektoru, která podle stavu čidla ovládá výstupní spínače a řídí funkci detektoru. Oba typy GIC40 i GIC40T se shodují v parametrech detekce CO, GIC40T má navíc vestavěn obvod pro sledování nastavené meze okolní teploty. Nebude-li uvedeno jinak, v dalším textu označení GIC40 odkazuje i na typ GIC40T. Detektory GIC40 pracují v bezústřednovém režimu. Nastavení hlídaných mezí koncentrace se neprovádí v ústředně, ale pomocí nastavovacích prvků na desce elektroniky detektoru. Výstupem detektoru je pak dvoustavový signál o překročení (nebo nepřekročení) nastavené koncentrace. Detektory GIC40 mohou být použity jak samostatně (při zabezpečení menších prostorů), tak ve skupinovém zapojení více kusů v rozsáhlejších objektech. Při skupinovém zapojení je možné propojit detektory do tzv. paralelní sběrnice (viz dále), kdy o překročení povolené koncentrace rozhoduje detektor. V tomto režimu nelze elektronicky identifikovat, který detektor sepnul a vyvolal příslušnou odezvu. Druhou možností je přenechat rozhodnutí o překročení koncentrace na počítačovém řídicím systému a zapojit detektory do sériové smyčky (viz dále). Při tomto režimu každý detektor posílá svůj stav nadřízenému systému a lze identifikovat, ve kterém místě roste koncentrace. Čidlo použité v detektorech GIC40 neumožnuje kontinuální snímání koncentrace plynu. Koncentrace se snímá v pravidelných 10-sekundových intervalech, mezi kterými měření koncentrace neprobíhá. Detektory GIC40 mohou pracovat v různých režimech, pro jejichž nastavení mají několik nastavovacích prvků na desce elektroniky
Kontrola detektorů a provozní pokyny: Všechny nainstalované detektory v provozu je nutné pravidelně kontrolovat a vždy je nutno provést písemný zápis o provedené kontrole detektorů. Četnost prováděných kontrol se řídí příslušnými předpisy pro daný objekt (viz např. ČSN 07 0703). Nestanoví-li předpisy jinak, je doporučeno provádět kontrolu kalibračními plyny minimálně jednou ročně, (při vyšší zátěži detektorů dvakrát ročně), funkční kontrola stačí jednou za 1 až 2 měsíce provozu. Je-li systém dlouhodobě odstaven, je nutné provést kontrolu při jeho opětovném uvedení do chodu.
Kontrola se skládá ze dvou částí:
1. Vizuální kontrola stavu detektoru tj. kontrola stavu mechanického upevnění, připevnění vodičů ve svorkovnici, čistota snímacího čidla (nesmí být zkorodované, zaprášené, mokré nebo mastné, ani jinak znečištěné).
2. Odezva celého systému na přítomnost plynu
• Systém musí být uveden do provozu minimálně 10 minut před zahájením funkční kontroly (při delší odstávce musí být doba přiměřeně delší),
• zkontrolujeme stav signalizačních diod všech detektorů - červená a žlutá nesvítí, zelená buď svítí nebo bliká. a) při kontrole kalibračním plynem (viz dále):
• pomocí kalibrační směsi příslušného plynu o nižší koncentraci zkontrolujeme, zda spíná první stupeň detektoru (žlutá nebo červená kontrolka svítí) a dojde i k sepnutí příslušné signalizace, která je na první stupeň zapojena. Není-li k dispozici plyn odpovídající nižší úrovni detekce, je nutné si jej připravit z dostupné vyšší koncentrace (kalibrační soupravy z J.T.O. obsahují pouze plyny pro kontrolu II. stupně koncentrace). Naředění např. 1:1 je možné provést např. pomocí větší plastové injekční stříkačky apod.,
• podobně vyzkoušíme pomocí kalibračního plynu o vyšší koncentraci, zda spíná druhý stupeň detekčního systému. Současně je třeba zkontrolovat, pracuje-li správně paměťová funkce druhého stupně (je-li instalována).
b) při funkční kontrole:
• směs plynu se vzduchem přivedená na čidlo musí nejprve rozsvítit žlutou nebo červenou kontrolku prvního stupně detektoru (podle typu) a vzápětí po ní se musí rozsvítit červená kontrolka druhého stupně. Současně zareagují příslušné signalizační prvky, popř. obvod elektroventilu nebo automatika kotelny,
• po uplynutí cca 1 min vyzkoušíme, jde-li paměťový stav druhého stupně vypnout deblokačním tlačítkem (je-li tento zapnutý).
• pro funkční kontrolu je možné použít kalibrační ampulku dodávanou s detektory.